Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 16.5.
Přemysl
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Abstinence
Autor: MZF (Občasný) - publikováno 13.5.2003 (09:52:16)

     Kolikrát si Petr říkal, že skončí, ale touha vždy zvítězila nad jeho dobrou myšlenkou. Snažil se, ale nikdy se nedostal přes dvanáctý den. Vězme, že dvanáctka se pro něj stala osudnou. Nenáviděl toto číslo.

     Dnes byl už po čtvrté na stejném místě. Den dvanáctý. Leží na pohovce. Pokaždé, když pohléne na své ruce, spatří velmi zřetelný třepot, který je ovládá již od časného rána. „Dám si jenom jednu. Opravdu,“ přemlouval svou mysl. Na stole před ním ležela krabička cigaret. „Nevydržím to,“ říkal si tiše pro sebe ládujíc do sebe čtrnáctou nikotinovou žvýkačku.

     Zazvonil zvonek. Byl opravdu šťastný, že k němu někdo přichází. Sice neměl ani představu, kdo by jej mohl navštívit v pravé poledne, ale doufal, že hovorem zažene myšlenky na nikotin. Otevřel dveře a uzřel. Cigareta. Velká, krásná, neuvěřitelně vonící. Byla téměř ještě celá. Nemohl se na ní vynadívat. Zela z úst toho, kdo jej vyrušil.

     „Pane, pane, jste v pořádku. Vnímáte mě?“ zaslechl po chvíli.

     Polkl sliny a rázně opověděl: „Jistě že vás vnímám. Co se děje?“

     „Promiňte pane, vypadal jste dost mimo. Máte nějaký problém?“

     „Ale vlastně i jo. Potřeboval bych si dát. Nějak se nakopnout. Docela vám závidím,“ odpověděl. Byl už na krajíčku svých sil. Když mu i tento člověk kouří do obličeje a on sám si nemůže dát byť ani jedinou…

    „Potřebujete nakopnout. Rozumím vám, taky to znám. Mám tu jeden super model. Jenom za 300 stovky,“ odpověděl mladík a vytáhl bílou pilulku usmívajíc se při tom.

     Petr na něj nechápavě koukal, ale po chvilce zareagoval.

     „Ne, díky. Takhle jsem to nemyslel. Co pro mě máte jiného,“ jeho otázka vyplynula ze shledání, že mladík v druhé ruce třímá balíček.

     „Jasně. Balíček pro pána. Nejdřív mi to tady prosím podepište.“

     Petr vzal klepající se rukou propisku a krkolomně vykreslil svůj podpis. Na oplátku dostal menší balíček.

     „A opravdu si nedáte. Je to kvalitka,“ snažil se ještě mladík udat extázi.

     „Nashle,“ zněla rázná odpověď z Petrových úst, kterou však již mladík mohl slyšet jen krz zavírající se dveře.

     „Ta dnešní mládež,“ posteskl si pro sebe. Před dvaceti lety bych si možná dal, ale copak je mi devatenáct. Zamyslel se. Přišlo mu divné, jak s mladíkem jednal. Normálně by ho jen při zmínce o drogách zpráskal jak psa, ale nedostatek nikotinu mu asi otupoval mysl. Nehodlal se dále zabývat tím, co bylo a začal rozbalovat balíček. Křečovitě strhal papír a vykoukla na něj bílá krabička. Otevřel ji a uzřel obsah. Stáhlo se mu srdce. Dech se zastavil. Byla v ní krabička cigaret, těch nejlepších, které se daly sehnat jen v zahraničí a jež tak zbožňoval. Dále luxusní zapalovač a psaní. Otevřel ho a četl:

     Bůh si přeje, aby sis dal. Netrap svojí mysl a ukonejši svědomí.

     Pod čarou stálo:

     Stejnak to nevydržíš. Žiješ jenom jednou! Martin, Tomáš, Honza.

     „Bastardi!“ vykřikl emotivně zahazujíc přitom balíček s celým jeho obsahem do rohu. Nechtěl se k cigaretám ani přiblížit. Sedl si k počítači. Hodlal přijít na jiné myšlenky. Připojil se na internet a zabrousil na email. Měl pouze jednu novou zprávu. Od Martina. Od stejného Martina, který mu poslal balíček. Zpozorněl. Tušil léčku. Poté, co se však koukl na předmět zprávy, musel se sám sobě smát. Stálo v něm: „Pracovní výměra za měsíc březen.“ Práce. Konečně něco, nad čím mohu zapomenout. Otevřel zprávu a odešel si udělat kafe. Dnes již osmé. Vracejíc se k monitoru dostával příjemnou náladu. Usadil se a pohnul myší, jelikož monitor mezitím usnul. Dívajíc se na obrázek, jež se mu zjevil, zvrhl si šálek do klína. Viděl tři hlavy vedle sebe s cigaretami v ústech. Pod fotkou stálo: „Svého spolupracovníka zdraví Martin, Tomáš a Honza.

     Syčíc bolestí od popálenin způsobených rozlitou kávou vzal klávesnici a začal s ní mlátit do monitoru. Slova, která se mu linula z úst, jsou nepublikovatelná.

     Zazvonil telefon. Odhodil zbytky klávesnice, došel ke sluchátku a nevrle jej zvednul: „Prosim?!“

     Chvíli pomlka.

     „Ahoj můj šmudlíčku. Jak se máme. Tvoje šmudlinka se ti konečně vrátila z Německa,“ znělo frivolně z druhého konce.

     Tereza, blesklo Petrovi hlavou. Jeho milenka. Zhluboka si oddychl. Konečně někdo, o koho se může opřít. Ne jako jeho podlí spolupracovníci. Že jim o skončení s cigaretami vůbec říkal, zalitoval.

      „Jsi sám?“ zeptala se ho Tereza lascivním hlasem.

      „Jsem a potřebuju nějak povzbudit broučku.“

      Tereza už od počátku nehodlala vést obyčejný rozhovor a hned spustila: „Před chvilkou jsem přijela. Byla jsem celá zpocená, a tak jsem si hned vlezla do sprchy. Krásně mě zchladila.  Když jsem vlezla ven, už si mi nechtělo znovu oblékat. Teď tu ležím nahá na našem kanapi. Na tom, jak jsme se posledně tak krásně milovali, než jsem odjela.“

     Petr začal nahmatávat zip u poklopce. Tereza pokračovala: „Ležím tu tak sama. Nemá mě kdo pohladit. Jezdím si rukou po bříšku, po zadečku. Sjíždím na stehna. Ale není to má ruka, která mě tak krásně vzrušuje. Něco v ní držím.

     Petr už měl poklopec skoro celý rozepnutý a hodlal se pořádně odreagovat. Tereza mezi tím opakovala větu: „V ruce něco držím... Tvoje milá věc. S kterou mě tak miloučce škádlíš. Je tak jemná a pružná. Cigareta.“

     V Petrovi hrklo. Jeho třesoucí ruka na poklopci udělala po vyslovení slova „cigareta“ opačný pohyb, než čekal. Následoval obrovský výkřik, který však z počátečního hrubého hrdelního hlasu, přecházel do krásného zpěvného vokálu pravé italské pěvkyně…

 

     Když Petrova manželka k večeru odemkla dveře od bytu, vyvalil se na ní cigaretový dým. Vešla do pokoje a přes dým jen těžko rozpoznala svého sedícího manžela, který byl blaženě rozvalen v křesle. V jedné ruce cigareta a v druhé taky cigareta. Obě zapálené. Petr jako první reagoval: „Drahá, buď tak laskavá a skoč mi pro karton. Už jsem si jich dal třicet, ale pořád se necítím v klidu…“

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Přeslička (Občasný) - 13.5.2003 > jo,jo,lidi umej bejt kamosi:)) jen ta milenka mi tam pripada zbytecna...
Body: 5
<reagovat 
Calypso (Občasný) - 13.5.2003 > Jo jo koureni je svinstvo.Me se to osobne libi,dobry napad.Myslim ze milenka neni zbytecna,vzdyt ta ho dorazila ne.Koureni a milenka to nejde dohromady.(:>)

Body: 5
<reagovat 
čtenář Honza - 13.5.2003 > Pěkně napsaný!
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 13.5.2003 > Hmmm. Zaujalo mě to.
Body: 5
<reagovat 
Lian (Občasný) - 13.5.2003 > Je to dobrý, ale pořád tomu něco.......ten konec se mi nelíbí....těžko říct proč. Zase Ti neporadím:-)
Body: 3
<reagovat 
MZF (Občasný) - 14.5.2003 > Díky všem za přečtení, ohlasy a komentáře.
<reagovat 
Čtenář - 14.5.2003 > Je to vo hovne.
<reagovat 
 MZF (Občasný) - 14.5.2003 > čtenář> Dík. Jsem rád, že jsi dokázal přecíst celou mojí povíkdu, protože jedině tím, že budeš neustále číst, vybředneš z omezenosti svého projevu. Teším se, že příště mi napšíšeš alespoň dvě věty komentáře.
<reagovat 
barlach (Občasný) - 15.5.2003 > Mně se to zase tolik nelíbí. Jako celek.¨Začátek se mi zdá slibuje víc než na konci dostanu. Ale asi to způsobuje ta milenka, která mi přijde vykonstruovaná a uměle vsazená jen proto, aby hrdinovi bylo více ublíženo.Ten konec, no, přijde mi to směšný a to by rozhodně nemělo. O hodně hůř by úpodle mě působilo, kdyby stál u okna s upřeným výrazem a v ruce dřímal jedinou cigaretu.A nemusel by ani nijak reagovat.Navíc se mi trochu vytrácí během čtení ta závislost na pití...Nebo tam vůbec není a pití je jen katalyzátorem kouření?Celkově by to chtělo vybrousit, podle mě, ale je to perspektivní věc, která by si zasloužila být vynikající.Promiň, můj názor, třeba úplně hloupý.
<reagovat 
 MZF (Občasný) - 15.5.2003 > barlach> Vůbec není hloupý! Jsi jeden z mála, kdo se tady dokáže rozepsat a toho si cením (navíc je tvoje kritika i oprávněná). Psal jsem tento text naprosto s prázdou hlavou, nezatěžoval jsem se možnostmi, to co mě napadlo, spočinulo v ději. Vyplivnul jsem to asi za půl hodiny a holt je v tom docela dost mezer - tak už tomu bývá. Účelem není nijak filozoficky hloubat nad textem, ale jen se jednorázově pobavit a pak s chutí zapomenout. Jestli ti konec přijde směšný, tak to jsem rád. Mělo to tak vyznít. Nemá to žádnou hlubší myšlenku a tudíž jsem ji nehodlal zakomponovat ani do konce. Závislost na pití - tak to jsi mě dostal - nad tímhle jsem se ani nezamyslel. Dík za slova.
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 16.5.2003 > MZF> Vidíš a mě napadla závislost na pití snad jako první motiv. :-) Mrzí mě, že nemám čas číst víc Tvých dílek.Tak se prostě vždycky u nějakého objeví ty moje plky :-)
<reagovat 
Dawinea (Občasný) - 30.5.2003 > Líbí se mi to. Přiznám se, že jsem začínala číst s dost chladným přístupem, nicméně styl psaní a spád děje mne oslovil. Možná bych tak trochu souhlasila s připomínkami k milence (která ženská bude svádět milence po telefonu s cigaretou? Tyhle vztahy bývají o jiném kouření...). Jinak moc líbí, díky za milé počtení.
Body: 5
<reagovat 
 MZF (Občasný) - 30.5.2003 > Ellenna> Jsem rád, že tvé počáteční ledy rozmrzly...
<reagovat 
Dawinea (Občasný) - 30.5.2003 > ►MZF► Vytvořil jsi ideální podmínky pro jejich rozmražení
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter